Karel Kryl
KAREL KRYL - PRAHA 12.4.2022 KŘIŽOVATKA PRAHA
Tak jsem se vypravila za kulturou. Pan David Uličník sestavil recitál z písní a básní Karla Kryla. Za sebe musím říci, že Karla Kryla jsem moc nemusela. Jeho hlas mě nijak neoslovoval. Ale jeho texty jsem vždy považovala za nádherné, a platné v každé době. V tom se vyrovnal snad jen Voskovci a Werichovi, kteréžto pány považuji rovněž za nadčasové vizionáře.
Vyrazila jsem na recitál. Snad proto, že jsem věřila, že texty a krásný tenor mě osloví víc než originál. A popravdě, výsledek předčil moje očekávání. Už jsem od Davida Uličníka slyšela lecos i písně které ho nominovaly na ceny Thálie, role ve kterých stárnul, chytal za srdce….. V tomto recitálu jsem měla spíš pocit, že to odhaluje kus Uličníka. Tak, jak prožíval písně, jak se opíral do hlasu, mimika - to vše vycházelo přímo zevnitř, z Davida Uličníka. Pravda, se slovy Karla Kryla.
Jako úvod – píseň „Bakterie“ byla více než časová a to jí Kryl napsal v roce 1976. Musím říct, že text byl více než trefný. V době, kdy jsem po dvou letech opět vyrazila do společnosti bych nevěřila, že je to text tak starý.
„Pieta“ „Pasážová revolta“ „Důchodce“ mě osobně vrátili do mládí. A jak jsem se rozhléda kolem sebe, tak nejen mě. I v mém okolí lidé mumlali, více či méně zpívali s panem Uličníkem. Konkrétně tyhle tři písničky jsou asi notoricky známé. Jak mi pak řekla jedna z divaček, naštvalo jí, že neví co bylo včera, ale tyhle texty si pamatuje slovo od slova. Mě známá, avšak netušila jsem že je také z dílny Karla kryla byla píseň „Karavana mraků“
Následovala píseň „Hlas“. Tak tuhle píseň jsem neznala vůbec, ale asi na mě za celý večer zapůsobila nejvíc. A v podání Davida Uličníka byla výrobnou na husí kůží. Až neuvěřitelně časová slova. A ačkoliv jí napsal v roce 1971 – to jsem se akorát narodila, v mnoha zemích i u nás je stále aktuální. Aneb jak pravila jedna moudrá stará kniha: „…. jazyk je malý úd, a přece se velmi chlubí. Pohleďte, jak malý oheň stačí, aby zapálil tak velkou lesnatou krajinu! Nuže, jazyk je oheň. Jazyk je mezi našimi údy světem nespravedlnosti, neboť poskvrňuje celé tělo a rozpaluje kolo přirozeného života…… jazyk, ten nemůže zkrotit nikdo z lidí. Je to nepoddajná, škodlivá věc, plná smrtonosného jedu. Jím žehnáme …. a přece jím proklínáme lidi……….Z týchž úst vychází žehnání a proklínání“ Jako silně věřící člověk Karel Kryl jistě tato slova znal. Proto ta píseň má sílu v každé době.
K písni „Varhany v Olivě“ se připojil host, pan Martin Blažek. Kytarista, piansta, instrumentalista, skladatel, zpěvák… zkrátka muž mnoha profesí, který již s Davidem spolupracoval. Pro něj a pana Josefa Zímu totiž napsal tento mladý talentovaný muž před časem duet. Nutno říci, že velmi povedený. Alespoň mě se moc líbil, přestože pana Zímu má každý zaškatulkovaného do dechovky, pan Zíma je všestraný. Jeho tenor se uplatnil v muzikálech stejně jako na podiích mnoha koncertních sálů a ne jen „Na Vlachovce“.
Ale abych se ale vrátila k recitálu. Pan Blažek doprovázel David a i v dalších dvou písních. „Gloria“ „Lilie“
Následovala přestávka, kterou mnozí využili k ochutnávce vína a čokolády, prohlídce „Křižovatky“.
Mezinárodní duchovní centrum Pražská křižovatka je jedním z projektů Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, která rovněž dbá o záchranu a správu tohoto jedinečného prostoru. Pražská křižovatka sídlí v dávno odsvěceném kostele založeném sv. Václavem již v roce 927 n. l. Zásadní podnět ke vzniku Pražské křižovatky dal bývalý prezident ČR, pan Václav Havel. Jeho představou bylo vytvořit místo pro nejrozmanitější setkávání, přednášky, diskuze, koncerty, představení, výstavy, happeningy i meditace, a to s ohledem na multikulturní pestrost dnešního světa. Hlavním posláním těchto setkání je odpovídat na dnes už široce sdílenou potřebu nepředpojatého a tvořivého rozhovoru lidí různé víry, přesvědčení a profesí o stavu naší civilizace a nebezpečích, která jí hrozí, o jejích nadějích a budoucnosti.
Gotický kostel ze 14. století se dnes nachází uprostřed barokního areálu bývalého kláštera, který je v současnosti využíván Národním divadlem jako provozně-technická budova. V základech kostela sv. Anny byly nalezeny zbytky románské rotundy sv. Vavřince, v jejíž blízkosti se kolem roku 1230 usadili templáři a začali stavět klášter. K rotundě přistavěli loď a z rotundy udělali kněžiště kostela. Řád templářů, jejichž úkolem bylo chránit poutníky do Svaté země, byl za Jana Lucemburského v roce 1312 zrušen a klášter s kostelem získali dominikánky. Za nich v letech 1313-1330 vznikla gotická cihlová jednolodní stavba kostela sv. Anny s věží, částečně snesenou v roce 1870. Kostel jako jeden z mála v Praze zůstal ušetřen před ničícími husity snad díky příbuzenským svazkům mezi zbožnou jeptiškou a Janem Žižkou. Celý klášterní areál se dočkal úprav v 17. století díky darům manželky císaře Matyáše královny Anny, v roce 1782 však Josef II. klášter stejně jako ostatní kláštery zrušil. Kostel pak získal v roce 1795 proslulý tiskař a sběratel starožitností Jan Ferdinand ze Schönfeldu, známý vydavatel C. K. Poštovských novin, který zde později otevřel tiskárnu. Po roce 1834 zde bratři Haasové vybudovali největší tiskárnu v Rakousku. V roce 1880 byla stržena gotická klenba a kostel začal sloužit jako skladiště.
Vedle základů někdejší rotundy byly v roce 1962 objeveny i zbytky gotických nástěnných maleb, které vytvořil umělec z okruhu Mistra Theodorika (Klanění tří králů, Sedmero svátostí aj.). Nad římsou kostela je vysoký cihlový štít se stopami po odbourané věži a za ním zcela zachovalý originální gotický krov z první čtvrtiny 14. století. Jde o mistrovské dílo z kvalitního borového dřeva. Veškeré spoje jsou provedeny přeplátováním a zajištěny bez jediného hřebíku dřevěnými kolíky. Krov má 47 vazných trámů, vsazených na dvojici pozednic na 90 cm tlusté zdi.
Národní divadlo, které je správcem kostela, pronajalo objekt na 99 let za symbolickou 1 korunu ročně nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 97. V roce 2002 zahájila nadace obnovu kostela. Byly vybourány vestavěné konstrukce, restaurovány fresky, upraven větrací systém. Autorka úprav interiéru, architektka Eva Jiřičná, ponechala stěny záměrně v téměř nedotčeném stavu, s fragmenty fresek, otvory po odstraněných konstrukcích, zbytky omítek i barokních štuků. Celá historie chrámu je tak zapsána do jeho stěn. Nově jsou vloženy ocelové prvky a keramická dlažba. Na východní straně je vysoký panel s nikou a obrazem malířky Adrieny Šimotové na hedvábném papíru nazývající se "Extatická postava". Další umělci, kteří se podíleli na spoluvytvoření prostoru, jsou Kurt Gebauer, Bořek Šípek, Jiří David.
V říjnu 2004 byly objeveny nové gotické nástěnné malby, jejichž autorství díky umělecké kvalitě spadá pravděpodobně do okruhu Mistra třeboňského oltáře. Jejich námětem je Oplakávání Krista. Kostel sv. Anny je zapsán v rámci Pražské památkové rezervace na seznamu UNESCO.
(citováno z různých zdrojů)
Nyní se ale vraťme k programu, kvůli kterému jsme se do tohoto vyjímečného prostředí vůbec dostali. Po přestávce zazněly další písně z dílny Karla Kryla. „Plaváček“ , mě absolutně neznámý „Bridge“ kterýžto celý sál rozesmál a atmosféru ještě více uvolnil. „Ukolébavka“ už pak zněla i kolem mě. Leckdo si jí broukal spolu s interpretem.
Na píseň „Nevidomá dívka“ se opět připojil v doprovodu host, pan Martin Blažek. Původní verzi „nevidomé dívky“ z roku 1968 nazpívala Hana Ulrychová se skupinou The Bluesmen se kterou Karel Kryl spolupracoval a kterou má Hanka Ulrychová v repertoáru dodnes. Do Hanky se tehdy Karel zamiloval a pro ni i píseň napsal.
„Synonymická“ Do téhle písně se David Uličník opravdu opřel a zazpíval jí s takovým … nemohu najít ten výraz… ZÁPALEM, že jsem nevěděla, zda se smát, bát,…. . Pochodové tempo evokovalo mé dětství a mládí: přehlídky a průvody, budovatelský zápal . Mladá generace tohle nemůže pochopit, stejně jako nemůže pochopit slova.
První píseň která nebyla z repertoáru a pera páně Krylovy. „Hladina zvlněná“ Dvojice Nýdl/Uličník píseň uvedli v roce 2007 jako součást prvního sólového alba stejného názvu Davida Uličníka. Je neuvěřitelné, že je to už 15 let.
Poslední píseň komponovaného pásma - neboť pan Uličník citoval i básně Karla Kryla a citoval z jeho knihy, byla známá „Bratříčku, zavírej vrátka“ Snad nebylo vhodnější písně v této době. Po výzvě abychom se ke zpěvu přidali, neváhal myslím nikdo. Všichni slova znají a kdo váhal chytil se díky sousedovi nebo Davidově nápovědě z podia. Byl to fajn pěvecký sbor. Samozřejmě s úžasným sólistou.
Po zaslouženém bouřlivém potlesku – kdo by to čekal – následoval přídavek. Nemohl být vhodněji vybrán. „Anděl“ notoricky známá, možná nejznámější píseň Karla Kryla. Opět se zapojil smíšený sbor v hledišti. Nutno kriticky říct: že nám to šlo. Stále ještě ale nebyl čas pana Uličníka pustit. A tak následovat poslední přídavek opět z dílny Nýdl/Uličník „Voda s tváří“ . Když jsem prvně tuhle písničku slyšela, zamilovala jsem se do zvuku cimbálu. Takže závěr večera za mě bomba. Snad se někdy dočkáme i autorského solového alba pana Davida Uličníka.
„Bakterie“. https://www.youtube.com/watch?v=RV0EhEsL2sY
„Pieta“ https://www.youtube.com/watch?v=yRBbvRXso2E
„Pasážová revolta“ https://www.youtube.com/watch?v=6OYbqsp_KRM
„Důchodce“ https://www.youtube.com/watch?v=7szXmyqA9Y4
„Karavana mraků“ https://www.youtube.com/watch?v=Pm63VXYATuk .
„Hlas“ https://www.youtube.com/watch?v=_Z81U-RDi74
„Varhany v Olivě“ https://www.youtube.com/watch?v=CNNB0gj4x3s
Josef Zima a David Uliční: https://www.youtube.com/watch?v=5wz1JOSGnkk https://www.facebook.com/TOPSTAR/videos/559351568148322
„Gloria“ https://www.youtube.com/watch?v=w-U3B3IX0Ic
„Lilie“ https://www.youtube.com/watch?v=xSXzVbh-8qE
„Plaváček“ https://www.youtube.com/watch?v=ckFSfQnjFEk
„Bridge“ https://www.youtube.com/watch?v=hgQ7sQPaLG8
„Ukolébavka“ https://www.youtube.com/watch?v=KwrZEZg7JJw
„Nevidomá dívka“. https://www.youtube.com/watch?v=n98jbHtrcfM .
„Synonymická“ https://www.youtube.com/watch?v=dzen4MG9GlU
„Hladina zvlněná“ https://www.youtube.com/watch?v=j4VkeppY_hU
„Bratříčku, zavírej vrátka“ https://www.youtube.com/watch?v=7KBo30CwctE
„Anděl“ https://www.youtube.com/watch?v=jIPwzMgPVqE