ROMEO A JULIE
Páter Lorenzo
Muzikál Romeo a Julie Gérarda Presgurvice patří mezi nejslavnější muzikály. Světová premiéra se uskutečnila v Paříži v roce 2001
***
Antoinetta - královna Francie
Původní český historický muzikál
Deset let příprav, dvacet dva uvedení, dvacet dva potlesků vestoje. Epický muzikál Antoinetta – královna Francie se po letní pauze vrací na jeviště divadla Hybernia. Přijďte se podívat na strhující příběh popravené královny Francie z dílny úspěšné Musical Production.
Uslyšíte krásnou hudbu Jiřího Škorpíka a slova legendárního textaře Pavla Vrby. Velká francouzská revoluce, skvělé výkony, velkolepá scéna i kostýmy osloví všechny generace, starší i mladší generace.
To nejlépe dokládá ocenění Klubu mladých diváků, který vybral náš původní český muzikál jako nejúspěšnější představení jara 2014. Dále pak nominace Davida Uličníka na cenu Thálie 2014.
14. července 1789 se dává do pohybu kolo dějin. Bastila padla do rukou Pařížanů. To není vzpoura, je to revoluce! Král je však přesvědčen, že jeho lid je dobrý. Jedině Antoinetta si uvědomuje vážnost situace. Končí krásné časy, přátelé i drahocenné poklady se vytrácejí. Mezitím 5. října 1789 pochodují nespokojené davy směrem na Versailles. V jejich čele pak Fouquier-Tinville (David Uličník). Všichni chtějí aby se král vzdal nákladného života a vrátil se do Paříže. Král vychází vůli lidu vstříc. Ten jej za jeho moudré rozhodnutí velebí.
Výbor pro všeobecné blaho je úřadem, jehož jménem si oba hodlají vydobýt nové zásluhy a pokořit padlou královnu. Její osud je zpečetěn. Fouquier-Tinville (David Uličník), obávaný revolucionář, teď namísto chvalozpěvu pronáší poslední žalobu nad Marií Antoinettou. Soud rozhodne.
Vlasy - Paul, Hiram
Mladý a poměrně slušný Claude Hooper Bukowski , rodák z Oklahomy, má za pár dní narukovat do americké armády. Předtím si ale chce prohlédnout krásy New Yorku a trochu si užít. V newyorském Central Parku poznává skupinku mladých hippíků. Vůdce party, rozverný George Berger od Clauda vyžebrá pár drobných, když okolo projede krásná dívka na koni. Claudovi se líbí, ale víc bohužel udělat nemůže. Později se pohodová partička rozhodne, že si za všechny prachy, co kdy vyžebrala, půjčí koně. A tak se taky stalo. Na koni se pak snaží dohnat dlouhovlasou Sheilu Franklin, která se tolik líbila Claudovi. Protože ani jeden z amerických hippíků na koni jezdit neumí, stane se to, co asi všichni čekali. Ani ne za pět minut Claude běhá po Parku a hraje si na kovboje... Brzy nato vůdčí Berger usoudí, že Claude nemůže odjet do Vietnamu bez jakýchkoli zážitků z New Yorku a tak ho vezme do samotného podsvětí města. Vzápětí je nezkušený Claude i celá Bergerova parta takříkajíc "na pořádném tripu" a celá noc patří jenom jim. Ráno si Bukowski sbalí své věci a chystá se odejít. Avšak Berger ho zastaví. V novinách objevil pozvánku na večerní párty pro městskou smetánku, kde má mimo jiné být také půvabná Sheila Franklin. Claude se nenechá dlouho přemlouvat. Berger, Woof, těhotná Jeanie, Laffayete i Claude se tedy na večírek vypraví, přestože nebyli pozváni. Není divu, že jejich přítomnost tam způsobí nemalý poprask, a když se neodbytný George dohaduje s majitelem domu, doslova všichni jsou na nohou. Celá parta se nakonec ocitne ve vězení, kde má strávit následující dva měsíce. Naštěstí Claude má v zásobě posledních padesát dolarů, takže díky jim, Claudově dobrosrdečnosti a Bergerově důvtipu se brzy všichni v pořádku dostanou na svobodu. Na scéně se opět objeví Sheila. Po společně stráveném odpoledni se všichni jdou vykoupat do blízkého rybníka. Mezitím, co se Claude baví ve vodě s Sheilou, Berger s ostatními jim vezmou šaty a utečou, takže Sheila musí jet taxíkem domů takřka nahá. Bukowski je na partu pěkně naštvaný, protože ráno má narukovat do armády a oni mu tak zkazili poslední večer. Dny běží, Claude je v armádě a spolu se stovkami dalších vojáků se připravuje k odletu do Vietnamu. Sheile přijde dopis. Vyhledá Bergerovu partu a ukáže jim, co jí Claude napsal. Další věci jsou dílem okamžiku. Berger sežene auto a s ostatními se vydává na cestu. Cíl: Nevada. S dobře promyšlenou pomocí Sheily se přes všechny počáteční potíže Berger bez problémů dostane přímo do vojenské základny, zatímco parta čeká nedaleko. George se převlékne do vojenského a odvolá Clauda. Přes jeho protesty si s ním nakonec Berger vymění šaty a Bukowski, převlečený za poručíka, tak může nepozorovaně na pár hodin vyklouznout ze základny a setkat se s partou a především s milovanou Sheilou. Zatímco všichni v poušti pořádají piknik, ve vojenské základně nastává zmatek. Všichni vojáci si mají během několika minut sbalit své věci a připravit se k odletu do Vietnamu. Berger, převlečený za Clauda, začíná být nervózní. A když si na hlavu nasazuje zelenou přilbu a pravý Bukowski stále nikde, zmocňuje se ho nezadržitelná panika a strach. Vojenský nadporučík předčítá jména vojáků, načež se dotyční mají hlásit. Když v místnosti náhle zazní Bukowski, Berger se s těžkým šrámem na duši přihlásí pod tímto jménem. Vojáci nastupují do připraveného letadla. Pravý Claude právě dorazil do základny a se zděšením shledává, že po vojácích jako by se slehla zem. Nikde nikdo. Claude se nevzdává, běhá po základně s úmyslem napravit velký omyl, bohužel marně. Letadlo s Bergerem na palubě právě vzlétne a zamíří k obloze... Tisíce hrobů. Tisíce mrtvých vojáků, jež pro svou zem s vypětím všech sil bojovali a jež za ni položili svůj život. George Berger, rok úmrtí 1968. Sheila, Claude, Woof, Laffayete i Jeanie s dítětem, se se slzami v očích loučí s milým člověkem, který znal cenu života a věděl, co je láska a spravedlnost. S člověkem, bez kterého by se Sheila a Claude nikdy nedali dohromady a bez kterého by nebylo budoucnosti. Loučí se s Georgem Bergerem, svým přítelem. Georgem Bergerem, jedním z milionu, který jim byl vším...
Starci na chmelu - Karel
Celých 35 let nás těší hudební film "Starci na chmelu", který se nazývá prvním českým filmovým muzikálem. Hned po uvedení se stal oblíbeným mezi lidmi a takovým zůstal dodnes. V každé generaci bylo mnoho lidí, kteří po vyslovení slov Život je bílý dům, Kéž na trati se neztratí nebo Chodili spolu z čisté lásky a 17 jim bylo let budou vědět, o čem je řeč a jistě si i vzpomenou na své mládí.Chytlavá hudba, skvělé herecké výkony, vynikající choreografie a režie a samozřejmě také reálný příběh. To jsou jen některé důvody, proč se z filmu pro mládež a o mládeži stal evergreen. Možná právě výše zmiňované klady rozhodly, že se společnost F.A.C.T. rozhodla pokusit se o nastudování. A tak podle filmové předlohy vznikl muzikál. Jsou známy případy, kdy podle muzikálu byl natočen film - např. Jesus Christ Superstar, Hair, Evita. Obrácený postup však ještě nikdo nevyzkoušel, takže i tímto se muzikál Starci na chmelu stal unikátem. A tak započal známý kolotoč: sehnat souhlas autorů, vytvořit realizační tým, vyhlásit konkurzy, vybrat herce, nastudovávat, upravovat, ladit, opravovat a zkoušet znovu a znovu. Jednou z mnoha starostí produkce jistě byla potřeba zachovat atmosféru doby reálného socialismu, ale zároveň vynechat prvky, kterým by dnešní mládež již nemusela rozumět. To se nakonec podařilo a tak mohly být první český muzikál podle filmové předlohy představen veřejnosti. Na začátku nás trojice hudebníků - průvodců písní uvede do děje, který se odvíjí na chmelové brigádě kdesi na Žatecku. Předseda třídy Honza by rád chodil s Hankou, ale ta ho přehlíží. Jednoho dne, když přijde k obědu v šatech místo tepláků jí podtrhne nohu. Filip se Hanky zastane a s Honzou se kvůli tomu popere. Profesorka však kára Filipa, který odchází. Hanka dostane od paní Kateřiny náhradní šaty, které jí ostatní dívky závidí. Když si Hanka přepere šaty a jde si je pověsit na půdu, objeví tam Filipa, který si zde vlastními silami vytvořil obydlí. Chvíli si spolu povídají, přičemž poznávají, že si mají říci více, než doposud tušili. Mezitím se Honza u vody balí a odjíždí za svou tajnou milenkou, a Filipovi ho dává Profesorka za vzor. O takový však nestojí. Honzovi noshledi mají za úkol vypátrat, kam se Filip ztrácí. Když se Honza vrátil s nepořízenou, zjistil, že jeho parta je na tom stejně - Filip jim zase pláchl. Hanka tajně odchází za Filipem na půdu, kde si povídají, až Hanka usne. Filip jí hraje na piáno "Život je bílý dům", čímž probudí dívky spící o patro níže. Ty na půdu vtrhnou a když zjistí, jak se věci mají, začnou nad Filipem vynášet soud. Ten se jim směje do očí, až ho dívky vykoupou v sudu. To probudí Hanku, která vykoukne zpoza závěsu. Holky zkoprní úžasem a pak odcházejí, považujíce oba za milence. Hanka s Filipem si tedy dál povídají. Když se o tom dozví Honza, vyšle partu, aby Filipa vystěhovala, že tam budou bydlet oni. To se jim ovšem nepodaří, protože jim Hanka vyjeví, jak se věci mají - oba se s Filipem milují čistou láskou. Filip si po JZD vypůjčí věci a všude nechává cedulky. Honza tuší, kdo se za tím skrývá, ale zatím to neprozradí. Přichystá hostinu a taneční zábavu pro všechny za úspěchy při sklizni chmelu. Při tanci se snaží Hanku svést, ale ta se mu chladně vysmívá za jeho pokřivenou duši a odchází. Honza zajme Filipa při sbírání květin pro Hanku a místo něj se vrací na půdu. Tam se pokusí získat Hanku násilím, ale znovu zasahuje Filip, který se osvobodil, a Honzu zmlátí. Ten mu slibuje pomstu, kterou záhy vykoná - udá Filipa jako zloděje. Předseda se vypraví s Profesorkou na půdu, kde objeví Filipa. Když si chce vzít závěs, za kterým je Hanka, začne ji Filip bránit a vyhrožuje sebevraždou. Všichni odcházejí, Filip s ukrytou Hankou zůstávají. Hanka prchá po střeše pryč a proklíná Honzu za jeho udavačství. Později se Hanka k Filipovi vrací. Druhý den ráno se koná "soud" s Filipem. Ten se trestu nebojí, přijímá ho hrdě s přímým pohledem. Chce pouze jediné: aby nikdo nepátral a netrestal onu dívku, kvůli které má být nyní vyloučen ze školy. Profesorka mu to slibuje a znovu mu dává za příklad Honzu. Filip se snaží všem ukázat Honzovu skutečnou tvář, ale nikdo mu nevěří. Přichází Hanka, ale místo aby si sedla k ostatním, přistupuje k Filipovi a bere ho za ruku. Všem to začíná docházet. Hanka pronáší stěžejní větu představení: "Do včerejška jste nám všichni křivdili. Dnes už ne." Profesorka a celá třída včetně Honzy lapá po dechu. Filip s Hankou jsou okamžitě vyloučeni a odjíždějí do Prahy. Všichni jim přejí štěstí a mnoho lásky. Profesorka těší smutného Honzu, ale ten jí říká, jak rád by s Filipem měnil. Třída vše pochopí a všichni se od Honzy odvracejí - kromě Profesorky. Ta v něm vidí opravdového úderníka, syna socialistického státu a toho nejlepšího, co zem nosí. Hudební průvodci začínají hrát závěrečnou píseň a tím uzavírají děj tohoto muzikálu.
Dracula - Steven
Dracula z autorské dílny Karla Svobody, Zdeňka Borovce a Richarda Hese měl světovou premiéru 13. října
Božská komedie - Budha
Základní příběh je poměrně prostý - bůh Apollón (Daniel Hůlka) se zamiluje do lidské dívky Mariany (Dasha), samotným Diem (Lukáš Hynek-Krämer) je však donucen ji opustit. Pozadím celé zápletky je příběh Ježíše Krista (Tomáš Trapl). Ten se zdá být dost zakomplexovaný (vzhledem k nabubřele patetickým větám jeho libreta to ale záměrem tvůrců zřejmě nebylo). Dokonce se objeví i Budha (David Uličník). Na Olympu samozřejmě nesmí chybět Afrodíté (Jana Tetourová) a Héra (Karla Bytnarová). Dionýsa zpívá Dušan Kollár. A aby toho nebylo málo, ještě se tu občas zjeví dvojjediný šaman - bubnuje Lubomír Holzer a recituje Jana Hermachová. Pouhý výčet postav vzbuzuje podezření na dílo ve stylu dortu, který pekli pejsek s kočičkou ("tohle tam ještě nemáme, to tam taky dáme"). Hudba je jednoduchá, autor používá muzikálové postupy. Vznikl tak hudební doprovod, který nevnáší do děje žádné napětí, jen ho prostě a lineárně kopíruje. Je snadno předpověditelná a přitom nevýrazná, plná klišé. Scénograficky efektní bylo znázornění pádu Olympu monumentálním zhroucením dvou sloupů v pozadí scény. Efektní, leč pro změnu zcela prostá smyslu byla i stříbrná, asi tři metry dlouhá vzducholoď, která kroužila nad aktéry při přídavku a sypala na ně stříbrné papírky.
Babylon - Europ
příběhem ze Starého zákona se nechali inspirovat Zdenek Merta a Stanislav Moša při napsání svého tehdy již třetího společného muzikálu. Babylon, jak se jejich dílo jmenuje, se od ostatní tvorby obou pánů v mnohém odlišuje, i když s prvními muzikály jej spojuje například to, že i tentokrát se předloha nabízela ve slavné knize. Na rozdíl však narazíme již v podtitulu Babylonu – muzikálová opera. Sám Metra tvrdí, že stačí jenom málo drobných úprav, aby se muzikál mohl změnit na operu v klasickém slova smyslu. Na první poslech se tento muzikál může zdát poněkud těžkým soustem, ale již napodruhé člověk tomuto dílku snadno propadne, a to především díky melodiím, ve kterých se snoubí až operní zpěv s rytmickými etno bubny a strunnými nástroji. Takový počin byl také v roce 1998 nominován na Cenu Alfréda Radoka. Základ se shoduje s Biblí - lidé chtějí být rovni Bohu, vyvýšit se stejně jako on, proto postaví věž. Bohu se záměr nelíbí, a proto zmate jejich jazyk a lid roztrousí po celé zemi. Spíš než o Bohu je však tento muzikál o lidech, zvláště o jejich neschopnosti domluvit se, jejich touze po moci, neochotě k naslouchání a netolerantnosti k druhým. Proto je Babylon více než o stavbě věže a božském hněvu o hněvu lidském, který bývá mnohem více „nenávistný, neodpouštějící a zabíjející“. Hlavní je touha po lásce v tom nejširším slova smyslu, od níž se pak všechno odvíjí… Úvod Babylonu je směřován na začátek lidstva. Lidé tenkrát měli jednu společnou duši. Žili v hejnech jako ryby, jako ptáci – nebyly samostatní – ale byli šťastní. Měli jednu společnou řeč, ale ani tu moc neužívali – vnímali jeden druhého jako sama sebe. Vše pozoruje a vysvětluje bůh slunce – Šamaš (Roman Vojtek/Stano Slovák). Ten si vybral člověka jako hračku pro ukrácení dlouhé chvíle. Po jedné nehodě se matka (Irena Budweiserová/Zora Jandová/Alena Antalová) rozhodne své syny pojmenovat, tím jim určí samostatný osud, aby každý byl jen sám za sebe – sám sebe bránil, sám žil. Tito synové Arktis (Petr Gazdík/Robert Jícha), Atlant (Petr Štěpán/Igor Ondříček), Europ (David Uličník), Asiel (Martin Křížka), Afrik (Karel Škarka/Michal Šebek), Amer (Alan Novotný/Dalibor Černák) a Austrei (Tomáš Kočko/Martin Křížka) se vzhlédnou v kráse slunce a chtějí se ho dotknout. Pro jejich klid jim matka zvolí dosažitelnou, pozemskou vládkyni slunce Harru (Petra Jungmanová/Jana Vaculíková/Jana Musilová) a té Šamaš určí otce - Dannama (Jan Apolenář/Ladislav Kolář), aby lidem, kteří se už osamostatnili, zajistil vládu a aby se o ně staral jako otec a král. Dannam nastolí řád a zaujat myšlenkou dotknout se nebe navnadí ke stavbě věže bratry tím, že jim za odměnu nabídne svoji dceru Harru. Arktis však není z této myšlenky nadšen a zavrhne Harru, která po něm touží a snaží se ho získat pro sebe. Zatímco Harra je plná zloby, Arktis se náhle, ale vroucně zamiluje do pastýřky (Markéta Sedláčková/Johana Gazdíková). Pastýřka ovšem Arktisovu lásku odmítá z toho důvodu, že se musí sama starat o rodinu, když její bratři odešli stavět věž. Léta plynou a stavba věže se protahuje víc, než bylo v plánu, mezi lidem roste napětí. Jediný, kdo napětí nepociťuje, je Arktis, jenž žije jen svou láskou k pastýřce. Harra po čase přijde na to, koho její milý má rád, a pastýřku zabije a pomocí mocných sil si propůjčí její tělo, aby skrze ně opět získala svého milého. Pomocí těchto kouzel ho pak přesvědčuje, aby věž zboural a pak jejich lásce nic nemohlo stát v cestě. Ale zeď stále ještě nedosahuje potřebné výšky a je stále vratší, a tak se koná tribunál, na němž Dannam vyzívá k odpovědnosti bratry. U nich mezitím došlo kvůli hádkám k pomatení jazyků, proto nerozumí tomu, co se na tribunálu děje. Za vzniklou situaci na stavbě je souzen Atlant, který měl stavbu vést. Král pro dodržení řádnosti soudu žádá, aby souzeného jednotlivě obhájil každý bratr a aby se i souzený sám mohl bránit. Jelikož každý z bratrů podává vysvětlení vlastním jazykem, Dannam pokládá jejich snahu za promarněnou a (i pod vlivem své dcery) nařídí Atlanta utopit. Tak se i stane. Matka, nešťastná tímto osudem svého syna, chce vypovědět všude o tom, co se tu děje. Dannam nařídí svým poskokům, aby jí vyřízli jazyk z úst, aby matka nikomu nemohla nic prozradit. Arktis se snaží zasáhnout, a v tom se mu snaží zabránit Harra a vyvolat v něm aspoň špetku citu k její osobě. To se jí nepovede – Arktis ji s opovržením odstrkuje. Harra proto v návalu vzteku nařídí, aby byl uvězněn. Harra znovu využívá kouzla a jako pastýřka navštěvuje Arktise ve vězení a znovu ho nabádá, aby zboural zeď. Jsou však přistiženi Dannamem a jeho družinou a než začne lynčování, nechá se Harra poznat. Dannam nevěřícně zjišťuje, že ho podvedla vlastní dcera, a je tím zdrcen. Mezitím Arktis žalem nad mrtvou milou umírá poté, co jeho srdce touto bolestí zamrzne. Harrou oklamaný lid se po tomto výjevu rozzlobí a žádá zadostiučinění. Zabijí tedy jak ji, tak i Dannama s jeho poskoky. Hra končí zřícením věže. Z trosek vychází matka, která zpívá píseň o naději. Všichni účinkující povstanou a přidávají se zpěvem k matce a s nadějí hledí do nebe, které se snad nad nimi smiluje.
Svět plný andělů - Strážný anděl
Je to příběh dvou lidí, kteří se vzájemně ztratili, znovu se potkají a hledají k sobě cestu zpět. Těmito nešťastníky jsou nadaný klavírista Jan (v podání Jana Apolenáře, Petra Gazdíka nebo Stano Slováka), utápějící svůj um v alkoholu, a jeho osudová láska Sandra (Jitka Čvančarová, Petra Jungmanová, Jana Musilová nebo Markéta Sedláčková), která skončila jako barová tanečnice. Příběh se odehrává v noci z 23. na 24. prosince a začíná ve chvílích předvánočního shonu, kdy se nám představuje Jan, pronásledovaný smůlou a vzpomínkami na své dětství (Janovo dětství ztvárnili Matěj Němec, Matěj Chudina, Zbyněk Kozák a Sandřino dětství alternují Denisa Chytilová, Tereza Janáčková a Žaneta Kiliánová). Řízením osudu se Jan dostane do baru, kde zrovna Sandra, tanečnice Lea (Jitka Čvančarová, Jana Musilová nebo Jana Vaculíková) a konferenciér Rudy (alternují se Igor Ondříček, Erik Pardus a Tomáš Sagher) zkouší vystoupení do barové show. Sandra s Leou jeví zájem o Jana, což se ovšem nelíbí Rudymu, který nadbíhá Sandře. Nakonec to končí hádkou Sandry a Ley o Jana. K Janovi promlouvá jeho anděl strážný (Robert Jícha, David Uličník, Roman Vojtek), člověk se ale snaží vnitřního hlasu zbavit a Anděl, který už je bezradný a neví jak dál, prosí o pomoc. Na zem je poslána Ráchel (Alena Antalová, Irena Budweiserová, Zora Jandová nebo Kamila Tjokordová), aby situaci vyřešila. Ráchel promlouvá k Janovi, kterému se ve vánočním čase vrací vzpomínky z dětství, kdy trpěl hádkami rodičů, jejich závislostí na alkoholu i svým dobře myšleným jednáním, kdy na sebe bral jejich viny a následně za ně pykal. Pak náhle v citovém vypětí svedl na Sandru vinu za zničení panenky. Tyto vzpomínky a snad pocit viny ho vyčlenily ze společnosti, kdy bloudil z místa na místo a hledal Sandru. Setkání obou lidí ale přeruší žárlivý Rudy, který Sandru pošle na jeviště. Vše vyústí v zápletku s pistolí a příchodem policie, kdy Jan není schopen přiznat ani svoji vlastní vinu. Dochází ke konfrontaci Jana se Sandrou, kdy Jan sice svou vinu přizná, ale neunese tíhu odpovědnosti a vzápětí se pokusí sáhnout si na život. V tom mu zabrání Ráchel. Nakonec se Jan se Sandrou přece jenom smíří, avšak velkou zásluhu na tom mají jeho Anděl strážný s Ráchel. Představení mělo premiéru 27. října
Kleopatra - Marcus Antonius, Octavian
Je rok 48 př.n.l.- Caesar, který porazil Pompeia a stává se tak nejmocnějším mužem Říma, vstupuje do Alexandrie. Egypt je již několik staletí, od dob obrovské říše Alexandra Velikého, ovládán Ptolemaiovci. ¨Situace je taková, že na trůně sedí čtrnáctiletý Ptolemaios, avšak vládne především rádce Ponthinus. Ptolemaios má dvě sestry, Arsinoé a Kleopatru. Nás zajímá pochopitelně Kleopatra, neboť vyprávíme především její strhující příběh. Kleopatra je bystrá, dvacetiletá dívka, jež touží po moci. Navíc pragmaticky chápe, že pasivita by jí mohla stát život – brzy by se stala bratrovi na trůně nepohodlnou. Hraje tedy vabank a nechá se tajně dopravit před Caesara, zabalená v drahocenném koberci. Caesar se necítí uražen, ba nalézá v dívce zalíbení pro její okouzlující výřečnost, duchaplnost a neskromné cíle. Ptolemaios, vedený Ponthinem cítí, že sestra Kleopatra usiluje o trůn. Napadne proto Římany a prohrává, čímž završí svůj krátký úděl panovníka. Mezi Caesarem a Kleopatrou vzplane láska – stárnoucí muž, jehož náručí prošly stovky žen přijímá tento dar osudu, Kleopatře se stává oporou v jejích politických snahách. V idylických časech na Nilu Kleopatra porodí syna Caesariána a spolu s Caesarem a synkem odjíždí do Říma. Řím není Kleopatře nakloněn, má se všeobecně za to, že Caesar si měl vybrat matku svého syna mezi Římankami – nicméně všechny okouzlí Kleopatřin královský vzhled, chování i její bohatství. Marcus Antonius, Caesarův spolubojovník a přítel navrhuje v senátu, aby Caesar ozdobil svou hlavu korunou římských králů. Caesar odmítá, ale senát je zděšen možnými důsledky pro republiku. Zrodí se spiknutí, jehož cílem je odstranění Caesara. Kleopatra nabádá Caesara, aby se stal králem a posílil svou pozici, neboť tuší, že v opačném případě o svou moc přijde a ona i syn budou v nebezpečí. Caesar vše zlehčuje a odmítá se stát králem. Přichází Brutus ,Caesarův adoptivní syn a přesvědčuje vládce, aby šel do senátu. Ač Kleopatra varuje Caesara, ten odchází a je v senátu zavražděn. Kleopatra kvapem opouští Řím, před cestou se loučí s Marcem Antoniem, který naznačuje, že se ještě setkají. Po Caesarově smrti je Řím zmítán nepokoji. Druhý Caesarův adoptivní syn, Octavius, se obává rostoucího vlivu některých senátorů a Caesarových vrahů a uzavře s Antoniem dohodu – porazí Caesarovi vrahy a stanou se společně vládci Říma. Po vítězném boji jsou však sýpky prázdné a vojáci chtějí žold – nezbývá, než požádat o pomoc v Egyptě, u Kleopatry. Antoniovo setkání s Kleopatrou je osudové – Říman zůstává v Egyptě a užívá života. V Římě ovšem jeho aktivita neujde Octaviovi - bystrému intrikánovi dochází, že Antonius v blízkosti Kleopatry a jejího syna Caesariána je víc než nebezpečný . Octavius využívá Antoniova krátkého návratu do Říma a žení jej se svou sestrou Octavií. Po návratu do Egypta nachází Antonius Kleopatru zle naladěnou – pochopitelně. Aby odčinil potupu, jíž se královně dostalo jeho římskou svatbou, uzavírá sňatek s Kleopatrou a prohlašuje Caesariána budoucím králem Egypta. To je ovšem chování, které v Říme nemůže ujít pozornosti – obratný Octavius strhává senát k souhlasu s válkou proti Egyptu. Osudová bitva u Actia způsobí porážku egyptského loďstva , zbývá zoufalá obrana Alexandrie. Antonius dostává falešnou zprávu, že Kleopatra je mrtva – naléhá na meč, ovšem neumírá, je těžce raněn. V tomto stavu jej dopraví do kobky chrámu, kde našla Kleopatra útočiště. Antonius umírá u milované Kleopatry, přichází Octavius, jediný vládce světa. Kleopatra ví, že dohrála, přestože jí Octavius slibuje, že se jí nic nestane – v nestřežené chvíli se nechá uštknout kobrou, ukrytou v košíku s fíky.
Bídníci - Jean Valjean
Jean Valjean, propuštěný na podmínku po 19-ti letech ve skupině trestanců, spoutaných řetězem, zjišťuje, že žlutá propustka, kterou musí podle zákona předkládat, ho odsuzuje k tomu být vyvrhelem. Pouze zbožný biskup z Digne s ním jedná vlídně a Valjean, roztrpčen lety strádání, odplácí biskupovi krádeží stříbrných příborů. Valjean, chycen a přiveden zpět policií, je udiven, když biskup klame policii, aby ho zachránil, a pak mu navíc dá dva cenné svícny. Valjean se rozhoduje začít nový život.Uplynulo osm let a Valjean se přestal hlásit, zničil propustku a tím porušil uloženou podmínku, změnil své jméno na Monsieur Madeleine, během let se vzmohl a stal se majitelem továrny i starostou města. Fantine, jedna z jeho dělnic, zatajila, že má nemanželské dítě. Když to ostatní ženy odhalí, žádají její propuštění. Předák, jehož pokusy o navázání známosti odmítla, ji vyhodí. Zoufalá z toho, že nemá na zaplacení léků pro svou dcerku, kterou dala na vychování do rodiny hostinského Thénardiera v Montfermeuil, prodává Fantine nejdříve památeční medailonek, pak své vlasy a nakonec se sama stává ženou na prodej. Zcela zaskočena novým řemeslem se dostává do potyčky s agresivním zákazníkem a má být za to vzata Javertem, který zde nastoupil jako nový policejní šéf, do vězení, když přichází „starosta“ a žádá, aby byla zubožená žena místo toho přijata do nemocnice.Starosta pak zachraňuje nešťastníka Fauchelevanta, jenž téměř umírá pod koly vozu, když se jeho kůň splašil. Všudypřítomný Javert se rozvzpomíná na mimořádnou sílu trestance č. 35602, Jeana Valjeana, porušitele podmínky, kterého po léta pronásledoval a jenž byl, jak tvrdí, právě znovu chycen a čeká jej v sousedním městě soud.Valjean se nemůže smířit s tím, že by měl jít místo něho do vězení nevinný muž a doznává soudu, že právě on vězněm č. 35602.V nemocnici slibuje Valjean umírající Fantině, že najde její dceru Cosettu a postará se o ni. Javert přichází, aby ho uvěznil, ale Valjean uniká.Malá Cosette byla 5 let ubytována u manželů Thénardierových, majitelů hostince. Ti malé děvčátko týrali, využívali ji jako služku, zatímco svoji vlastní dcerku Eponine hýčkali, a to především za peníze Fantiny. Valjean nachází Cosette, jak jde po tmě pro vodu. Zaplatí Thénardierovým, aby od nich získal Cosettu a odchází s ní do Paříže. Javert však je pořád na jeho stopě…O 9 let později jsou ve městě velké nepokoje na podporu oblíbeného vůdce lidu, generála Lamarquea, jediného muže ve vládě, jenž projevuje skutečné porozumění pro chudé a ocitá se na pokraji smrti. Dareba Gavroche, míchaje se mezi děvky a žebráky hlavního města, je ve svém živlu.Mezi pouličními tlupami a gangy vyniká jeden, vedený Thénardierem a jeho ženou. Tato tlupa napadne Jeana Valjeana s Cosettou, ze které se stala mladá slečna. Ti jsou ale zachráněni příchodem pařížského policejního inspektora Javerta. Valjeanovi se podaří uprchnout dříve, než ho Javert pozná. Dcera Thénardierových, Eponine, jež tajně miluje studenta Maria, se uvolí najít mu Cosette, která je předmětem jeho zájmu.Na politické schůzi v malé kavárně se skupina idealistických studentů připravuje na revoluci, která podle jejich přesvědčení vypukne po úmrtí generála Lamarquea. Když Gavroche přináší novinu o generálově smrti, vycházejí studenti, vedeni Enjolrasem ven do ulic, aby podnítili lidovou vzpouru. Jenom Marius myslí v té chvíli na záhadnou Cosette. Cosette se trápí myšlenkami na Maria, do něhož se i ona zamilovala. Valjean si uvědomuje, že se jeho „dcera“ rychle mění, odmítá však říci jí cokoliv o její minulosti. Eponine potlačí své vlastní city a smutně přivádí Maria ke Cosettě a zabraňuje pak i pokusu tlupy svého otce vyloupit Valjeanův dům.Valjean, přesvědčen, že kolem jeho domu slídil Javert, se rozhodne, že musí s Cosettou utéci ze země.Na prahu revoluce se dívají studenti a Javert na situaci ze svých rozdílných hledisek; Cosette a Marius se rozcházejí v zoufalství, že se už nikdy nesetkají; Eponine truchlí nad ztrátou Maria a Valjean pomýšlí na bezpečí v emigraci. Thénardierovi počítají s tím, že vytěží maximum z chaosu, který nastane. Studenti se chystají postavit barikádu. Marius nechce, aby se Eponine zúčastnila povstání a posílá jí s dopisem ke Cosettě, kterou střeží Valjean v Rue Plumet. Eponine dopis doručí, ale rozhodne se vrátit k Mariovi na barikádu. Barikáda je postavena a revolucionáři odmítají ultimatum vojska vzdát se. Gavroche odhalí Javerta jako zrádného špiona. Když se Eponine snaží vrátit k barikádě, je zasažena střelou a umírá Mariovi v náručí. Valjean, který si přečetl dopis, přinesený Eponinou, vyhledá Maria a připojí se jako dobrovolník k bojujícím. Má dokonce možnost zabít střeženého Javerta, ale daruje mu místo toho svobodu. Studenti na barikádě se ukládají k spánku a v tichu noci prosí Valjean Boha, aby chránil Maria při útoku, jenž patrně nastane.Následujícího dne ubývá střeliva, Gavroche chce další náboje přinést ze zásob padlých vojáků před barikádou, ale je při tom zastřelen.Při následujícím útoku jsou všichni vzbouřenci zabiti a s nimi i jejich vůdce Enjolras.Raněný Marius je v bezvědomí a Valjean jej zachraňuje útěkem do městských kanálů. Aniž by věděl, že byl sledován Thénardierem, okrádajícím oběti povstání, proklestí si Valjean s Mariem na ramenou konečně cestu ke světlu. Jen aby se ještě jednou osudově setkal tváří v tvář se zde čekajícím Javertem. Prosí ho o čas, aby mohl mladého muže dopravit do nemocnice. Javert se rozhodne Valjeana propustit a otřesen ve svých tvrdých celoživotních zásadách spravedlnosti Valjeanovým milosrdenstvím, páchá sebevraždu, vrhá se do rozvodněných proudů řeky Seiny. Pařížské ženy se vyrovnávají s neúspěšným povstáním a jeho oběťmi. Aniž je mu známa totožnost jeho zachránce, zotavuje se Marius v Cosettině péči, zmítán výčitkami a vzpomínkami na své padlé přátele na barikádě.Valjean dozná pravdu o své minulosti Mariovi a trvá na tom, že musí odejít, než se mladý pár vezme, aby neposkvrnil posvátnost a bezpečí jejich svazku. Při svatbě Maria a Cosetty se Thénardierovi pokoušejí Maria vydírat. Thénardier tvrdí, že Cosettin „otec“ je vrahem, a jako důkaz předkládá prsten, který ukradl avražděnému v kanále v noci, když padla barikáda. Je to Mariův vlastní prsten a Marius si uvědomuje, že to byl právě Valjean, který mu zachránil život.Marius a Cosetta vyhledají Valjeana a Cosetta se poprvé dozvídá o své vlastní minulosti. Valjean umírá a připojuje se k duším Fantiny, Eponiny a všech těch, kteří zemřeli na barikádách.
Miss Saigon - John
Miss Saigon pochází z dílny autorů Claude-Michaela Schönberga, Alaina Boublila a Richarda Maltbyho ml., kteří spolu již dříve vytvořili muzikál Les Misérables (Bídníci). První uvedení se uskutečnilo 20. července 1989 v Theatre Royal v Londýně. Premiéra na Broadwayi se odehrála 11. dubna 1991 v Broadway Theatre. Jde o novodobé zpracování příběhu o Madame Butterfly. Děj se odehrává v letech 1975–1978 v Saigonu, Atlantě a Bangkoku. Americký voják Chris se setkává s mladičkou Kim, která se do něj zamiluje. Chris se však vrací do Ameriky a neví, že s ním Kim čeká dítě. O tři roky později se – již šťastně ženatý – s Kim setkává v Bangkoku. Když ta zjišťuje, že na ni zapomněl, spáchá sebevraždu. V České republice měl tento muzikál premiéru 8. prosince 2004 v GoJa Music Hall. Režie se ujal Petr Novotný.
West side Story - Tony
Jeden z nejznámějších a nejpopulárnějších muzikálů všech dob byl a stále je muzikálovým triumfem druhé poloviny minulého století. Klasický příběh lásky a nenávisti, Shakespearovo drama Romeo a Julie, je ze středověké Verony přenesen do New Yorku padesátých let (v době svého vzniku do současného New Yorku). Čistá láska mladých milenců Maríe a Tonyho uprostřed války dvou znepřátelených gangů, "amerických" Tryskáčů a portorikánských přistěhovalců Žraloků, naráží na hradbu nenávisti, násilí a předsudků. Muzikál se měl původně jmenovat East Side Story, a mělo jít o lásku židovké dívky a "árijského" chlapce. Během téměř desetiletého období, kdy muzikál vznikal, se příběh ustálil v podobě, jak jej známe dnes. Nádherná, nápaditá hudba Leonarda Bernsteina s citlivými texty Stephena Sondheima, dramatický scénář Arthura Laurentse, který je autorem "slangu" mladé generace, spolu se strhující choreografií - to je West Side Story, která je odborníky i publikem považována za nejzdařilejší broadwayský muzikál. Devět prestižních cen TONY, které West Side Story v době svého uvedení získala, byl překonáno až na prahu třetího milénia 12ti cenami TONY pro muzikál Producenti (HDK uvede na podzim 2006). ´
Galileo - Cosimo di Medici
Muzikál Galileo přichází po fenomenálním úspěchu Hamleta, Ledeckého muzikálové prvotiny. Opět se opírá o silný dramatický příběh, ve kterém diváci najdou vše, za čím na muzikály tak rádi chodí. Lásku, vášně, intriky, nenávist romantický boj jedince proti společnosti... Už z toho je patrné, že muzikál Galileo nebude ani v nejmenším suchopárným životopisem slavného vědce, známého z učebnic, nýbrž výpravnou podívanou plnou nečekaných dějových zvratů, přístupnou a srozumitelnou nejširší veřejnosti. Není snad žádného dospělého diváka, jemuž by jméno Galileo Galilei nic neřeklo. A stejně tak není nikoho, kdo by nezaznamenal populární tvorbu Janka Ledeckého. Spojení těchto dvou jmen tedy vzbuzuje značná očekávání. Nejen příběh vychází vstříc divákům, vstřícná je také hudba a výtvarné pojetí inscenace. Hudební aranžmá muzikálu se pohybuje v širokém rozsahu od klasického kytarového popu až po velké nástrojové obsazení symfonického orchestru, doplněného smíšeným sborem. Díky ojedinělému prostorovému ozvučení Divadla Kalich nahrávka divákům nabídne mimořádný posluchačský zážitek.Výtvarná stylizace představení cituje italskou renesanci, tedy dobu, v níž se Galileův životní příběh odehrává. Jedná se skutečně o citace, aby inscenace i po této stránce plně vyhovovala vysokým nárokům moderního diváka. Ke spolupráci na projektu jsou přizvány přední osobnosti naší herecké a hudební scény. Stalo se již tradicí, že se na jevišti Divadla Kalich potkávají populární herci s předními zpěváky. Ne jinak tomu bude i v případě Galilea. Jedná se o výjimečný projekt, jenž si žádá výjimečné osobnosti. Diváci se jich dočkali...
EVITA - Juan Perón
Již v prosinci 2010 se rozběhly přípravné práce k inscenaci, v níž se představí v Plzni poprvé muzikál Evita. Dnes je skladatel Andrew Lloyd Webber v povědomí diváků především jako autor výsostně poetických Cats a široce romantického Fantoma opery. To jsou ovšem už díla jeho pozdějšího období. Na počátku sedmdesátých let spolu s Timem Ricem způsobili doslova revoluci na muzikálové scéně (a Broadwayi chvíli trvalo, než jejich díla „skousla“) uvedením muzikálu Jesus Christ Superstar. Tehdy vtrhl na scénu rockový sound, který smetl klišé „hollywoodských“ emocí a doslova rozmetal muzikálovými diváky tolik hýčkaný „americký sen“. S Evitou (1978) přichází na scénu nový fenomén – rocková opera. Od první do poslední vteřiny díla zní hudba, veškerý text, až na kratičkou výjimku, se zpívá. A když přijde ticho, není hudební pauzou pro dialog, ale tichem absolutním – neslyšným hřměním. Drsný realizmus je charakteristickým stylem vyprávění dramatického příběhu Evy Duarte Perónové, která se doslova prodrala z nejnižší sociální příčky až k titulu „duchovní vůdkyně národa“, příběhu s tragickým koncem, jistě s katarzí, ale bez ujištění, že všechno je v pořádku a že svět kolem nás je bezpečný. Místem děje je Argentina čtyřicátých a padesátých let, a s rockem se tu mísí rytmy tanga a samby. Rozhodnutí uvést Evitu na jeviště plzeňského divadla je v rámci uměleckého vývoje a dramaturgie jeho muzikálového souboru převratným krokem. Je to něco s čím se divák v Plzni setká poprvé a s čím své síly tento soubor ještě nezměřil.
Premiéra dne 3. prosince 2011 v Komorním divadle .
