Bídníci 2012
1.3.2012 jsem se vrátila na místo činu, abych se znovu mohla ponořit do hlubokého příběhu podtrženého nádhernou hudbou Clauda-Michel Schönberga. Po shlédnutí slavnostní premiéry jsem svého návratu vůbec nelitovala. Chtěla bych v tomto směru vzdát hold především vynikajícímu překladu Zdeňka Borovce a týmu režiséra Petra Novotného. Nová instrumentace dává víc vyniknout hlasům zpěváků. Použitá diaprojekce, která představení nenarušuje a naopak děj podtrhuje se mi velmi líbila a byla pro mne příjemným oživením.
Na obou premiérových představení sklidil největší aplaus představitel Jeana Valjeana David Uličník. Jak zdůraznil i pan doktor Janeček, Davidův hlas dozrál do suverenity a uchvacuje měkce lahodným a barevným zvukem. I když připouštím, že Davidovo mládí může lehce ubírat na charismu stárnoucího muže hořkých životních zkušeností, rozhodně se zařadil mezi světově uznávané představitele Jean Valjeana. Především píseň Otčenáš nenechá nikoho chladným. Mě tedy rozhodně ne. Právě Davidův hlas mě v roce 2006 přivedl k příběhu Bídných. Od té doby Davidovu kariéru sleduji velmi bedlivě. A i já jako laik musím říct, že jeho růst sleduji s obdivem. Rozhodně nelze přehlédnout vedení paní profesorky Marty Boháčové, která svého svěřence byla na premiéře podpořit. Věřím, že z něj měla radost.
Standardní výkon vysoké úrovně bylo možné vidět u Dana Hůlky, Valjeanova protivníka Javerta. Ačkoliv Dan trochu „přibral“ na hlase mu to rozhodně neubralo.
Opravdovost Fantiny byla umocněna bravurním výkonem Kateřiny Brožové. Pravda, odhalený dekolt musel zpěváky trochu rozptylovat, nicméně nic neubral na výkonu této zpěvačky. Rozhodně paní Brožová patří ke stálicím tohoto muzikálu.
Trochu rozpačitě přijali diváci Pavla Vítka v roli Mariuse, přestože o pěveckých kvalitách a profesionalitě nelze pochybovat. Rozpaky tedy u nich vzbudil především Pavlův věk. Hrát studenta v 50 letech je sice odvážné,ale myslím si, že role mu prostě sedí.
Výkon Vlaďky Skálové v roli Eponiny na mě zapůsobil opravdu hlubokým dojmem. Přes svůj mladičký věk rozhodně ukázala především svým hlasovým projevem i svým herectvím, že nesporně do světového muzikálu patří. Popravdě mě její výkon zvláště ve známé „Samotářce“ zazdil do křesla. To se naposledy podařilo Leoně Černé, která mě úplně stejně zazdila do sedačky 14.4.2007, kdy se poprvé objevila ač na krátkou dobu v tomto muzikálu. Pravda, pověstnou husinu ve mně ještě slečna Skálová nevyvolala (což se Lee podařilo) přesto její další výkony budu sledovat. Rozhodně se stala pro mne nezapomenutelnou.
Dvojice manželů Thenardierových ztvárněné Filipem Čapkou a Monikou Absolónovou i přes veškerou snahu rozhodně nedosahuje úrovně Jiřího Korna a Renatky Podlipské či Hanky Křížkové, jejíchž úlisnost a živelnost nasadila laťku hodně vysoko. Přesto uznávám, že novým divákům se budou líbit.
V roli Cosetty se představila stálice pěvecké scény Tereza Mátlová. U paní Terezky mě její obsazení trochu uvádí do rozpaků. Její dokonalý, úžasný soprán, u kterého mi kdysi na turné Evy Urbanové spadla čelist, v této roli vůbec nevynikne. A je to nesmírná škoda. Je jemná, úžasná, hlasově skvěle vybavena, ale přesto mě mrzí, že mi právě k této dámě role moc nesedí.
Dobře se zhostil role Michal Skořepa v roli Enjolrase.I když ani tady se neubráním srovnání s Tomášem Traplem nebo Robertem Jíchou z předešlého nastudování.
Hluboce smekám pomyslný klobouk před výkony dětských protagonistů. Všechny děti byly úžasné, úžasné, úžasnééééé. Má srdcová scéna – smrt Gavroche je pro mne jednou z nejdojemnějších, co kdy byly napsány.
Po premiéře jsem čekala záplavu ohlasu na premiéru, ale ta tam se poděla normální novinářská práce. Všichni komentovali jen „raut“, kdo tam s kým přišel, jaká celebrita byla jak oblečena. Ani slovo o výkonech, nastudování….. Mrzelo mě to. Hlavně kvůli píli zpěváků a všech, kdo na tom pracovali. Nanejvýš se objektiv zaměřil na rádoby hvězdy ve vedlejších rolích. Stejně tak je pro novináře zajímavější, kdo seděl v hledišti, než kdo potil na jevišti krev. Smutná bilance českého bizzu a novinařiny.
Radost z představení mi to ale nezkazilo. Tak silný zážitek mi nemůže zkazit nic.
BÍDNÍCI – NAPOSLEDY?
Máme za sebou poslední představení Bídníků 2012. Nastudování které mělo premiéru 16.9.2003 jsem shlédla 16 x. Vystřídala jsem všechny alternace. Jediné čeho se mi nepoštěstilo, vidět v roli Jeana Valjeana pana Karla Černocha. Já poprvé muzikál (myšleno muzikál Bídníci) navštívila v květnu 2005 – tedy rok a půl od premiéry. Nemohla jsem tušit, jak mi změní pohled na mnoho věcí, a že mi do cesty přivede úžasné přátele.
Hned na prvním představení (21.4.2006) jsem zažila něco, co jsem nikdy na divadle ani jinde nezažila a sice: husí kůži. Nikoliv ze zimy. Tak na mne zapůsobil hlas tehdy nejmladšího Jeana Valjeana na světě – Davida Uličníka. Když jsem večer po představení hledala kdo je vůbec ten pán, netušila jsem, že se z nás jednou stanou kamarádi. David na mne působil velmi sympaticky, ale psané slovo se nevyrovnalo osobnímu setkání. Většinou je člověk zklamán skutečností, ale já před sebou v ten chladný říjnový den měla opravdu toho, koho jsem si představovala: sympatického mladého muže s veselýma hnědýma očima a nejkrásnějším úsměvem jaký jsem kdy viděla. Možná proto, že byl nepředstíraný a opravdový. Stejně jako jeho nositel. Byl přede mnou člověk který je pro mne “PAN” zpěvák, ale který si na nic nehraje a jak jsem ho léty poznávala víc a víc, který zůstal stranou temné stránky bizzu. Zůstal člověkem, který zkrátka rád zpívá a kterého nesrazí na kolena ani zloba v českých vodách kulturní branže. Za to hluboce smekám a za to si ho opravdu vážím. O to větší jsem měla radost, když se i do nového nastudování v roce 2012 vrátil. Pro mne je a bude tím pravým Valjeanem.
Z prvního nastudování v Goje co jsem začala sledovat mi ještě utkvělo pár skvělých lidiček “staří” (nikoliv věkem!) harcovníci jako Tomáš Bartůněk (kterého jsem poznala již v Monte Cristovi kde mě naprosto okouzlil), Robert Jícha a Tomáš Trapl jako nepřekonatelný Enjolras. Hanka Křížková a Renča Podlipská jako madame Thénardiér – učiněné vichřice na jevišti a zvláště Renatka s krásným hlasem a moc sympatická dáma i v civilu. Mohla jsem sledovat Tomáše Savku, kterého jsem si v té době začala velmi vážit, protože představení od představení jsem viděla a hlavně slyšela jeho růst. A to jsem netušila, že 14.4.2007 narazím na hlas, co mě v ženské roli uchvátí stejně jako Davidův hlas z mužských představitelů. Ten den totiž poprvé v Bídnících vystoupila Leona Černá. Superstáristka v prvním muzikálu. Možná s počáteční nejistotou, ale suveréním a naprosto neuvěřitelným hlasem. Je škoda, že stejně jako David, není ikonou bizzu a její hvězda zapadá úměrně kolemobjímající černotě této branže. Lidé nelezoucí po zádech a mrtvolách jiných, lidé co nejsou ochotni plahočit se ve stopách těch mocných a řadit se do fronty čekajících patolízalů, kdy na ně padne paprsek přízně řídících mozků a peněženek, to nemají v čechách jednoduché.
Nové nastudování, které mělo premiéru 1.3.2012 posunulo něco dál. Dlouho jsem přemýšlela co to bylo. Byl to jen dojem a takový tenký hlásek co mi ťukal uvnitř hlavy. Čím víc jsem sledovala jeviště - představení zhrublo. Zatímco bývalá company si vystačila s hravostí, veselím, popichováním diváka, nová company je jen o smyslnosti. Ta hravost první company mi chyběla. Neříkám, že to bylo zlé, ale ... bylo to jiné a mě to osobně nesedlo. Raději vzpomínám na Jana Fialu jak jezdí na tácu a na comapany, která žebrala mezi diváky z podia drobné a ode mne dostala ke svému velkému překvapení příděl čokoládových dukátů. Možná jsem teď už v tomto směru proto náročná.
Stejně tak mě nikterak alternace nezazdili do sedadla. Rozhodně jsem musela zaregistrovat pokles Magdy Malé - v dřívějším nastudování poměrně zdatné zpěvačky. Enjolras Michala Foreta mě vůbec nenadchl. Velmi mile překvapil Michal Skořepa, který mě opravdu zaujal ať už hlasem nebo herectvím v této roli. Směle bych ho postavila na barikádu vedle Roba Jíchy nebo Tomáše Trapla. Zato v roli Cosette vedla rozhodně Hedvika Tůmová. A po určitém zvyku a jistých výhradách i Tereza Mátlová. Přesto si dovolím tvrdit, že Terezka patří jako čistý skvělý soprán do opery a nikoliv sem. Ve Fantině mam naprosto jasno a bez pardonu vede Kateřina Brožová. Nejen pěvecky ale i herecky. I když Jitka Čvančarová má jistě také své kouzlo a své fanoušky. V roli Eponiny mě “dostala” Vlaďka Skalová. Rozhodně předčila mé očekávání. O to víc mě mrzelo, že jsem jí neviděla tolikrát, kolikrát bych chtěla, ale většinu alternací jsem v novém nastudování shlédla s Magdou Malou a to se v mém soukromém hodnocení nedalo srovnat. V roli madame Thénardie velmi mile překvapila Marta Jandová - rozverná, hravá, zlomyslná, hloupoučká, chamtivá... a ještě s ukázkami pěkného hlasu. Co nesmím rozhodně opomenout jsou dětské role. Tam nemohu vyzdvihnout nikoho, protože děti všechny do jednoho jsou prostě skvělé a úžasné. V superlativech bych mohla pokračovat. Dětské role - zkrátka všechny alternace na jedničku.
V roli Mariuse je bezesporu jedničkou ať si kdo chce co chce říká Pavel Vítek a Tomáš Savka z minulého nastudování. I když právě při této mé derniéře mě zaujal Josef Vágner. Ač měl bezesporu potíže v jedné klíčové arii s hlasem, ustál to se ctí. A rozhodně se do mé “dvorany” zařadil.
V každém případě doporučuji shlédnout. Výkony, pak posuďte sami.